A jsou nové a nové diagnózy „CIVILIZAČNÍCH“ nemocí VÝSLEDKEM „vadných“ genů, lepší diagnostiky, nebo NÁSLEDKEM „civilizovaného“ životního stylu?
Také si všímáte, že ve starých filmech, na fotkách či v novinách ještě tak 20 let zpátky bylo celkem vzácné vidět někoho obézního či s nadváhou? Nebo že většina obyvatel planety je vlastně štíhlá, jen náš západní „civilizovaný“ svět trpí ve stále větší míře obezitou nebo nadváhou a lékaři neustále objevují nové a nové diagnózy nemocí?
Všímáte si, kolik lidí se opakovaně trápí na dietách, jak výrazně vzrostl průmysl s přípravky na hubnutí, kolik zaručených diet již lidé vyzkoušeli, a přesto všechno lidí s nadváhou a obezitou na „Západě“ stále přibývá?
CO SE NÁM TO JEN STALO?
Změnily se snad naše geny?
Nebo lidé na západě hromadně přišli o jakoukoliv sebekontrolu?
Je to jejich nenasytnost, slabost?
Nebo je to jen nedostatkem pohybu?
Zkusme se zamyslet na tím, co se v posledních několika desítkách let tak výrazně změnilo.
Doba se zrychlila. Ženy chodí do práce, kde jsou často do pozdního odpoledne, potom rychle obstarat děti a domácnost a všechno je tak nějak v běhu a stresu… Lidé se proto čím dál častěji stravují mimo domov, své jídlo si již nepřipravují sami a čím dál víc spoléhají na potravinářský průmysl, jeho polotovary, restaurace, jídelny, fast foody a nápoje.
Většina ani neví, co vlastně jí. A už vůbec ne, co označují ty podivné názvy na obalu. Naše znalosti o výživě jsou vlastně opakovaná markentingová hesla, nebo články rádoby odborníků, kde je každých pár let to či ono jinak. Dokonce i lékaři mají velmi omezené znalosti o výživě.
Co když tedy nejsme MY tím SLABOCHEM A LENOCHEM?
Co když nejsme GENETICKY PŘEDURČENÍ k obezitě?
CO když je to onen POTRAVINÁŘSKÝ PRŮMYSL, kdo nám vyrábí obézní a nemocná těla?
K tomuto zamyšlení mě poprvé přivedl můj pobyt v USA v roce 2004. Tehdy jsem tam prožila a procestovala jedno léto. Ještě nikdy jsem do té doby neviděla tak tlusté a neforemné lidi jako tam! Byla jsem z toho v šoku.
Viděla jsem lidi, kteří se pro svou obezitu ani nevešli do auta. Viděla jsem lidi, kteří byli tak tlustí, že nemohli chodit a museli používat vozítko. Viděla jsem lidi tak tlusté, že nedokázali přes svůj obrovský hrudník a sádelnaté břicho spojit vepředu ruce. A když jsem se s několika z nich bavila o tom, proč s tou váhou nic nedělají, odpověděli, že neví jak, že už zkusili kde co, až to nakonec vzdali.
Ale pro mne, v té době štíhlou studentku z východu, nebylo opravdu moc těžké pochopit, čím to je. Nápoje byly tak sladké, že se nedali pít, vše nejlépe ve velikosti XXL a nejlevnější nejdostupnější jídlo byly fast foody. I já jsem tam za pouhé 3 měsíce přibrala.
Největší problém s obezitou a nemocemi mají v Americe ti nejchudší. Jenom penězi to ale není. V celém chudém světě mimo západ, jedí lidé levně, a přesto nejsou obézní. Nemají tam onen západní potravinářský průmysl. Kam se ale tento průmysl dostane, tam začnou lidé tloustnout a trpět civilizačními chorobami. A my nejsme výjimkou.
Ještě hlubší pochopení problému mi paradoxně přineslo studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a moje praxe na finančním controllingu. Mohu vám říci, že cíle takové výrobní firmy, která vše hodnotí podle zisku a růstu svého tržního podílu, budou se zdravím a štíhlou postavou většinou neslučitelné.
Pokud chce taková firma neustále růst, musí víc a víc prodávat. Nebude proto v jejím zájmu, abychom jedli střídmě. Právě naopak. A nejlepší věcí, která se může takové firmě stát, je získat stále se vracejícího zákazníka. Potom si ty velké firmy najmou ty nejlepší odborníky, aby jim vyrobili jídlo, které umí způsobit závislosti. A že to průmyslové jídlo skutečně umí!
Druhým neméně důležitým aspektem zisku jsou náklady. Čím nižší cena vstupů, tím vyšší zisk, tím ale také horší kvalita výrobku. Čím delší trvanlivost, tím lépe z logistického a distribučního hlediska, ale ne pro naše zdraví.
A takových aspektů, jak se firemní cíle při výrobě jídla liší od cílů lidí, kteří si své jídlo připravují sami pro sebe, je spousta. Ve výsledku z výrobních linek těchto firem vychází produkt, který je na hony vzdálen přírodě, lidský výtvor, umělá hmota, se kterou si naše tělo neví rady a tak vytváří postavu s obludnými tvary a podivné dříve nevídané „civilizační“ nemoci.
Poslední uvědomění přišlo v období, kdy jsem měla malé děti.
Bojovala jsem tehdy s ekzémem u mého malého chlapce. Žádný doktor mi tehdy nebyl schopný říct, čím to je a co proti tomu mohu udělat. Masti s kortikoidy na krátkodobé zamaskování problému mi tedy rozhodně nepřipadali jako řešení, spíše jako zametání problému pod koberec.
Začala jsem se proto zajímat více o stravu. Začalo to makrobiotikou, potom nadšení pro syrovou rostlinou stravu, následovalo nadšení pro paleo stravu, keto dietu až po přirozenou rostlinnou stravu. Nejhorší na to všem ale bylo, že pro každý směr se našly logické argumenty. Pro každý. Přestože šlo kolikrát o velmi protichůdné směry. Čert aby se v tom vyznal.
Kromě toho jsem v té době pátrání po důvodu naposlouchala spoustu zahraničních lékařů, summitů na téma zdraví a různých civilizačních nemocí. S hrůzou jsem zjistila, že existují lidé i lékaři, kteří změnou stravy dokáží své pacienty dostat z civilizačních nemocí, které jsou dle klasické západní medicíny „nevyléčitelné“. Tito vzácní lékaři nejsou zticha. Píší knihy, točí filmy, dělají osvětu, přesto o nich není slyšet. Jak to?
Přišla obrovská deziluze. A opět mi přišel napovědět ekonom ve mně.
„Sleduj peníze a najdeš odpověď“
Farmaceutické firmy jsou soukromé firmy. Nevyrábí zdarma, ale pro profit. A většina medicínského výzkumu je dnes v soukromých korporátních rukou. Jaký zájem může tedy taková firma mít na tom, aby byli lidé zdraví a aby se uzdravili? Neplatíme za uzdravení, ale za léky.
A ani doktor není placen za uzdravení pacienta, ale za předepisování léků, testů atd. Vlastně to často ani nejsou lékaři, kdo léčí. Pokud pomineme akutní medicínu, většinou naše kroky vedou od lékaře rovnou do lékárny pro nějaké léky. Velmi vzácně nám doktor doporučí nějakou bylinku či přírodní „babské“ recepty.
I zde platí ono zlaté pravidlo, to nejlepší, co se může takové firmě na trhu povést, je vyvinout produkt, díky němuž získá loajálního (a nejlépe doživotně závislého) klienta. Když se tedy výzkum takové firmy zaměří na potlačování příznaků nemoci či obtíží s ní spojených a nebude mířit na příčinu nemoci, potom nikdy takovou nemoc neuzdraví.
Umožní tak pacientům sofistikovaně a vysoce vědecky s nemocí žít, ale nikdy ho neuzdraví. Získá tak doživotního klienta, doživotního odběratele svých produktů. Je to jako řešit píchnuté kolo neustálým dofukováním.
A protože problém zůstává a prohlubuje se, je velmi pravděpodobné, že časem medikamentů i diagnóz přibude. V těle všechno se vším souvisí a pokud chemicky a vědecky někde jeho projev potlačíme, vychýlí se rovnováha jinde. Každý lék má přece svoje vedlejší nežádoucí účinky. Takže to bude nejpravděpodobněji příští diagnóza, na kterou se předepíše další lék. A tak se z nemocných stanou ještě víc nemocní lidé a nakonec skončí s celou taškou medikamentů, které jim ovšem zdraví nevrátí. Člověk si takto nakonec život výrazně zkrátí. Nemluvě o velké ztrátě životního komfortu na konci života.
Toto podezření podporují statistiky. V USA je dle statistik 95% lidí od věku 65 let na prášcích a jejich délka dožití se na celosvětovém žebříčku z původního 4. místa před cca. 70 lety neustále propadá. Při tom je to země, kde jsou zdravotní výdaje na obyvatele nejvyšší na světě! Podstatná část těchto peněz směřuje právě na léčbu oněch chronických civilizačních nemocí.
Toto uvědomění mě nakonec přivedlo ke studiu výživy.
Pochopila jsem, jak velký vliv strava má na naše zdraví i na to, jak vypadáme, jak zásadně se změnila od dob, kdy si lidé jídlo připravovali sami pro sebe a hlavně že NIKDO nemá lepší zájem na našem zdraví i postavě než MY SAMI.
Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. A cíle výrobních firem jsou většinou jiné než naše osobní zájmy a zcela se liší od toho, co vytvořila příroda. Ta vedlejší finanční úmysly nemá. Proto i jídlo z přírody se bude zásadně lišit od toho, co vymyslel člověk, od toho, co vyrobila a zakonzervovala výrobní linka.
Již léta se zabývám výživou a zdravím a mým cílem je pomoci ženám získat zpět jejich zdraví, krásu a štíhlou postavu a to bez diet. Návratem k přírodě. Pomáhám jim porozumět výživě tak, aby samy nejlépe věděly, co na talíř patří a co ne, kde přidat a kde ubrat, když si přejí zhubnout a jak to udělat zdravě a dlouhodobě.
Více o mně si můžete přečíst zde.